Kapitola XI. – Jazyk

 

            „S'il vous plaît pouvez-vous nous dire ce qui s'est passé?“ dorážela reportérka a doslova cpala mikrofon jednomu z policistů před obličej.

Svítalo. Hasičská auta, sanitky, policejní vozy, reportéři a žlutá policejní páska, která dělila početný dav čumilů od bezpečnostních složek. Ti všichni stáli před katedrálou Notre-Dame.

            „Nous n'avons pas beaucoup d'informations,“ odpověděl policista a otočil se na kolegu. Ještě mu něco zamumlal, ale pak jejich pohledy spočinuly na přijíždějící koloně černých aut.

            Když auta zastavila, vyskočilo z nich několik mužů v oblecích a pár ozbrojenců v uniformách. V jejich čele stál Fred Howards a hovořil s někým přes telefon: „Ano. Je to jen nepatrné zdržení od Londýna, pane. Chceme zjistit, kdo tu byl. Pak se vám ozvu.“

            Zavěsil telefon a dal si ho do vnitřní kapsy saka. Došel k policejní pásce, vytáhl odznak a důležitě oznámil: „Je m'appelle Fred Howards. Je suis commandant de Bureau des affaires de la magie.“

            Policista si prohlédl odznak, přikývl a nechal muže i s jeho týmem projít dovnitř. Bylo tam několik forenzních vyšetřovatelů, ale vrchní velitel policie jim pokynul, aby odešli pryč. Poslechli.

            Fred Howards si mezitím přiklekl k zemi a prsty přejel po popraskané dlažbě. Prsty rozemnul lehoučká nános prachu, přičichl k němu a ruku si otřel do bílého kapesníku, který vytáhl z vnitřní kapsy saka. V očích mu zajiskřilo jisté sebeuspokojení. Vstal a pronesl: „Máme tu kontakt sedmého stupně. Hledáme čaroděje…Extrémně silného čaroděje…Používá nejspíš univerzální magii…Ovšem nejsilnější, jakou jsem kdy viděl…Bude vyčerpaný…Takže bude někde poblíž…“

            „A co Londýn, pane?“ ozval se Shimi, „není naší prioritou ten Rane?“

            Fred se usmál a pravil: „Tento neznámý čaroděj je tak tisíckrát silnější. Vyšleme hledače a pozorovatele.“

            „A ten Londýn?“ naléhal Shimi, „Rane je jistota. Tento čaroděj ne. Co když to byl Lovec duší?“

            „Máš pravdu,“ připustil zamyšleně Howards, „dobře. Pojedeme do Londýna, ale necháme tu pár našich lidí.“

           

            Záblesk, dveře obchodu s oblečením se otevřely a nahatý muž vlezl dovnitř. Namířil hůlkou na alarm a prostým impulzem jej deaktivoval. Opatrně dveře zavřel a přistoupil k jednomu z regálů. Začal si vybírat nové šatstvo a každou chvíli se ohlížel přes rameno. Třásl se. Nikoliv však zimou.

            Ulicí projelo policejní auto a muž se instinktivně schoval za regál. Nevšimli si ho, takže opět vykoukl a nasadil si kalhoty. Padly mu skvěle.

            Po chvilce už měl vybrán i zbytek oblečení, takže se začal rychle oblékat. Když byl hotov, kriticky se prohlédl v zrcadle, následně si prohrábl vlasy a vyšel ven. Dveře opět kouzlem zamkl. Trochu jej zamrazilo, že použil magii pro svůj zisk. Usmyslel si, že časem škodu zaplatí.

            Venku se ještě podíval na název obchodu. Mode pas cher. Řekl si, že jim později pošle peníze.

            Otočil se a vydal se dlouhou ulicí. Opět kolem něho projelo policejní auto. Trochu znervózněl. Ale opravdu jen trochu. Okolní svět pomalu ožíval. Lidé spěchající do práce, rozespalé davy studentů mířící do škol, dělníci opravující silnice. To vše tvořilo dokonalou kulisu rána. Pozadí, které skoro nevnímal.

            Pohlédl na své ruce a opět se lehce zachvěl. Děsil se toho, čím se stal. Právě zabil jiného čaroděje. Tentokrát zas bez slitování. Co se to s ním dělo? Je snad zlý člověk? Proč muselo tolik lidí zemřít jeho rukou? Jedná snad v zájmu vyššího dobra? Spravedlnosti? Nebo je jen obyčejný vrah? Opravdový Lovce duší?

            Z myšlenek jej vytrhl zajímavý rozhovor. Dva dělníci se bavili spolu. Zpočátku nevěděl, co přesně jej zaujalo, ale pak si to uvědomil a zaposlouchal se do jejich dialogu: „Vous devez utiliser la magie pour résoudre le mur.“

            „Já vím, ale doufám, že za to dostanu příplatek,“ odpověděl mu druhý muž. Zvláštní bylo to, že ne francouzsky.  

            „Oui, nous vous donnons plus d'argent,“ odsekl druhý dělník opět jiným jazykem. Proč nemluví stejným jazykem? Jak to, že si rozuměli?

            Už se nadechl, aby se jich zeptal, ale dlouhé razantní kroky, které mířili k němu, jej zarazily. Telepatií zjistil, kdo to je. Ani se neotočil a už zdravil: „Ahoj, Nerty.“

            „Kde jsi sakra byl!“ rozčilovala se dívka bez pozdravu, „hledáme tě tak hodinu!“

            „Potřeboval jsem oblečení,“ vysvětloval ji mladík a vydal se ulicí ke vchodu do Exvilles. Stále se na Nerty ani nepodíval.

            Dívka kráčela za ním a stále káravě sykla: „Myslela jsem, že jsi lovil Ledaiora.“

            „Lovil,“ připustil mladík a zadíval se do země. Myšlenky na události dnešní noci bolely, jako kdyby mu někdo zajel horkou čepelí do mozku.

            „A?“ zajímala se dívka.

            Konečně se Aiw zastavil. „Byl nám k ničemu. Jeho mysl byla zablokovaná. Jediné, co jsem z něho dostal, bylo Ugg-Dear Sehg.“

            „Co to znamená?“ zamračila se dívka.

            „Je to nějaké staré kouzlo,“ vysvětloval Aiw a vydal se zas na cestu, „ale víc o tom nevím.“

            Nerty to očividně nestačilo. Starostlivě si prohlédla mladíka a otázala se: „A kde je teda Ledaior?“ Aiw mlčel. Šel dál. Nerty ale byla neodbytná. Šáhla mu na rameno a zeptala se znova: „Co se stalo?“

            „Zabil jsem ho,“ přiznal se, setřásl její ruku a otočil se na ní. Dívka mlčela. Nebyla schopná slova. „Lituji toho,“ dodal Aiw, „nechtěl jsem…“

            „Udělal jsi správnou věc,“ zašeptala konejšivě Nerty, „musel si ho zabít. Kdyby uprchl, varoval by Attenona. Aiwe, nejsi zlý člověk.“

            „Jsi si jistá?“ zamračil se mladík, „nevíš…nemáš tušení, co jsem tam cítil. Nebyla to nenávist, pomsta, chtíč…bylo to čisté zlo. Touha zabíjet.“

Dívka jej objala. Hlavu si položila na jeho rameno, stoupla si na špičky, letmo jej políbila na tvář, pak na ústa a zadívala se mu do očí. Její pohled působil jako rentgen. Jako, kdyby v něm četla úplně všechno. Její ruka sjela po hřbetu Aiwovi ruky, prsty se setkaly, dotyk. Sklopila hlavu a vzápětí ji opět zvedla. Znovu jej políbila na ústa. Tentokrát ji polibek opětoval, přesto se ihned odtrhl a vyhrkl: „Zabil jsem ho…“

Nerty mu přiložila prst na rty a s úsměvem řekla: „Jsi dobrý člověk. Vím to.“

„Dík,“ zakoktal se trochu Aiw, i když mu moc její řeč nepomohla. Nevěděla to, co věděl on. Neznala ten pocit. To neuvěřitelné zlo. Ten žár v srdci.

„Zkus na to nemyslet,“ poradila mu dívka, „alespoň ne teď.  Musíme jít do Exvilles.“

Vydali se tedy dál, ale ulici zablokovalo několik dělníků. Opravovali nějaký bagr. „Mohli byste nám prosím uhnout?“ zeptala se Nerty.

„Vous devez attendre,“ odpověděl ji dělník. Bylo to divné. Přeci ji nemohl rozumět!

„Radši si to obejdeme,“ pronesla trochu uraženě Nerty, chytla Aiwa za paži a zamířila do postranní uličky.

Dělník za ní ještě křikl: „Ne soyez pas…“ Ale Nerty už ho neposlouchala a šla pryč.

 Aiw se ale zarazil, otočil se na dělníka a zeptal se: „Vy umíte česky?“

„Je ne comprends pas ce que vous dites,“ odpověděl rozpačitě dělník a pohlédl na kolegy, kteří také zmateně pokrčili rameny.

Nerty si toho všimla, došla k Aiwovi, odtáhla jej do uličky a omluvným tónem pronesla: „Pořád zapomínám, že ti chybí základní věci z magie.“

„Cože?“ žasl Aiw, „jaké základní věci?“

Dívka se zhluboka nadechla a začala vypravovat: „Víš, existuje mnoho řečí. Teď nemyslím jen ty lidské, jako je francouzština, angličtina, španělština a tak. To jsou nižší lidské jazyky. Existuje několik různých skupin – například prastaré jazyky, Egiaghe, jako je jazyk Titánů či jazyk Temnoty.

Další skupinou jsou Thaghe, nebo-li starší jazyky. Tam patří třeba jazyk andělů či jazyk pekla. Ty mají také různé podskupiny.

Alghe – to je třetí skupina. Tam patří například jazyk trpaslíků či elfů. A ty se také dělí – Elfský jazyk má například tři nářečí. Jedno z nich umím.

Ovšem tebe asi budou zajímat jazyky lidské, Gaighe. Ty se dělí právě na vyšší a nižší. Ty nižší jsem ti již řekla, ale ten vyšší jazyk je mnohem zajímavější. Je to jazyk mágů a čarodějů. Chápeš?“

„Ne,“ zamračil se Aiw, „vždyť přeci mluvím česky!“

Dívka se usmála a pokračovala: „Ano. Ale já mluvím francouzsky.“

„Nemluvíš,“ protestoval Aiw, „mluvíš stejně jako já…“

Nerty zavrtěla hlavou a pronesla: „Je t'aime.“

„Ano, tohle byla francouzština,“ ušklíbl se Aiw, „teda alespoň to tak znělo.“

„Magický jazyk vytvořil jeden z Aiwů. Byla to složitá struktura, kterou vložil všem čarodějům do krve. A jelikož je magie dána geneticky, tak se to přenášelo i na potomky. Víš – je to jazyk založený na telepatii. Má dvě struktury. Jedna obsahuje složku dorozumívací, druhá pohybovou.

Každý čaroděj tímto jazykem mluví, i když se mu zdá, že ne. Ty mluvíš če…?“

„Česky,“ doplnil ji netrpělivě mladík, kterému to pomalu začalo docházet.

Dívka se usmála a dodala: „Ano. Česky. A proto mi i česky rozumíš. Já zas slyším z tvých úst francouzštinu. To je ta telepatická složka.“

„Ale vždyť i v mé řeči artikuluješ!“ bránil se stále Aiw.

„To je ta pohybová složka. Ta dokáže to, že si tvá mysli dodělává obraz pohybu úst. Ale když se člověk pořádně soustředí, dokáže mluvit jinou řečí.“

Konečně to Aiw pochopil. Protřepal si hlavu a řekl: „Fajn. Chápu to.“

 Nerty se usmála a navrhla: „No…možná bychom přeci jen měli vyrazit.“

 

            Tmavě modré těžké závěsy dokonale zakrývaly celé okno. Pokud venku svítilo byť jen nějaké slunce, nebylo to poznat. Jediným světlem v místnosti byl oheň vycházející z krbu. Před krbem stálo křeslo. Bylo natočeno směrem od ohně, takže muž, který v něm seděl, se ocital v dokonalém stínu. Díky tomu stínu mu nebyla vidět tvář.  V jedné ruce si hrál s malým průhledným krystalem. Klouzal mu mezi prsty. Druhá ruka byla podepřena o bradu.

            Vzduch před ním se zachvěl a několik zrníček prachu se lenivě vzneslo do vzduchu. Pomalu se začal vytvářet vzdušný vír. Muž položil krystal na stůl, sepjal prsty a sledoval, co se děje. Vír se ještě trochu zavlnil a pak zableskla rudá záře. Stála před ním Lanisha. Nad obočím měla krvavý šrám, přesto se tvářila spokojeně. Poklekla před mužem a zašeptala: „Ledaior je mrtvý, pane. Přesně, jak jste si přál. Zabil ho.“

            „Výborně,“ ozval se muž a rozevřel dlaň. Objevil se v ní malý stříbrný pohár, který se ihned vzápětí naplnil rudou tekutinou. Muž se napil, položil pohár na stůl a přiklonil se k ženě se slovy: „Náš plán se chýlí ke konci. Teď stačí jen ukázat jim pravdu. Postrčit je. A eliminovat některé přebytečné jedince z jejich řad.“

            „Co mám udělat, pane?“ vyhrkla okamžitě žena a s nadějí v očích pohlédla na muže.

            Muž se zasmál a sykl: „Musíme jednat opatrně. Naštěstí jsi dnes obětovala jen čtvrtinu svých mužů, takže pošli druhou sem do Exvilles. Včetně svých hlavních zástupců.“

            „A zbytek mých vojáků?“ zamračila se Lanisha, „co s nimi bude?“

            „Řekni jim, že je teď povedu já,“ pravil muž, „řekni jim, že je povede Attenon.“

            Lanisha přikývla, vytáhla nůž a řízla se do prstu. Kapka krve dopadla na zem a vzplála. Attenon se opět napil z poháru. Vyčkával. Žena na něho pohlédla a pronesla: „Má armáda je teď tvá. Co budeme dělat teď?“

            „Teď od tebe potřebuji tu strukturu té kletby,“ odpověděl ji okamžitě muž.

            „Je moc složitá…“ zamračila se Lanisha, „bude trvat dny, než vás jí naučím, pane.“

            Attenon se zasmál a zvedl ruku. Žena před něho padla na kolena. Muž k ní natáhl ruku a dotkl se jejího spánku se slovy: „Omlouvám se.“

            Špičky jeho prstů zčernaly a žena začala křičet bolestí. Její oči se zabarvily černou tekutinou. Křik ustal stejně rychle, jako začal. Lanisha se chvěla, přesto se usmívala.

            „Lere dirge sio,“ řekl si spíše pro sebe muž, „takže stačí ho jen poranit…Teď ho musíme správně nasměrovat. Jeden z nich ten jazyk zná, takže…stačí zmínka a snad mu to dojde…“

            „O to jsem se již postarala,“ přiznala Lanisha, „jeden z mých mužů se převlékl a pronesl něco ve vyšší formě Gaighe…Jsme téměř připraveni…“

            „Téměř připraveni,“ zopakoval její slova Attenon, „ano, téměř…Zítra to vypukne…“

            „Už zítra?“ vyhrkla Lanisha zároveň s úžasem a strachem v hlase, „ale…“

            Muž sykl a tím Lanishu umlčel. Následně se zasmál a tajemným hlasem pravil: „Takže teď nám zbývá už jen poslední část našeho plánu. Náš nový společník, který povede několik našich lidí proti Aiwovi. Bude to úchvatný souboj.“ Pak namířil na dveře a ty se otevřely. Na prahu stál Moriel Morten. „Pojď dál,“ pravil Attenon. Moriel trochu nejistě přistoupil k nim a klekl před muže.

            „Kdo to je?“ zajímala se Lanisha a vstala.

            „Moriel Morten…“ představil se mladík, „jsme jeden z nejlepších vrahů Černé ruky…“

            Attenon k němu přistoupil a zeptal se: „Opravdu chceš zabít Aiwa? Opravdu se vzdáš svého řádu jenom kvůli pomstě?“

            „Udělám cokoliv, můj pane,“ přikývl Moriel, „cokoliv, abych zničil Aiwa…“ Attenon mu přiložil ruku na čelo a prsty mu opět zčernaly…

 

            Těžko mohli způsobit větší povyk. Na chvíli ho napadlo, že by měli zkusit projít jinak. Věděl také, že to napadlo i jeho společnici. Ale byla by to ztráta drahocenného času. Zvedl proto ruku a pronesl: „Obyvatelé Exvilles. Jsem rád, že tu takto oslovujete mé vítězství, ale opravdu jsem moc nespal a chtěl bych alespoň na chvíli si odpočinout. Žádám vás tedy, abyste nerušili mě, Aiwa, vašeho šampióna.“

            „To znělo dost nafoukaně,“ mrkla pobaveně Nerty, když se dav rozestoupil.

            „Mělo to tak znít,“ uchechtl se Aiw, „ale snad dají pokoj.“ Vyrazil tedy do davu a snažil se vyhýbat jejich pohledům a výkřikům. Šlo to těžko, proto chytil mladý čaroděj Nerty za ruku a přiložil si ruku ke spánku. Lidi v jeho nejbližším okolí utichli a rozestoupili se. Díky tomu se oběma Lovcům duší naskytla cesta do jedné menší a prázdné uličky. Vběhli tam.

            Nerty vytušila, co Aiw udělal, ale místo pokárání se ušklíbla a přehnaně obdivuhodným tónem řekla: „I davy se před tebou sami rozestupují…už zase…“ Obláček dýmu, z něhož se následně vynořil stařík. „On,“ dodala dívka a úplně jiným tónem vyhrkla: „Jak se máte?“

            „Chtějí mě zabít veverky zato, že jim kradu vajíčka,“ zamračil se stařík, „potřebuju Aiwe, aby si je zastavil. Mají armádu.“

            „Později se na to mrknu,“ pronesl omluvně s úsměvem Aiw a měl přitom problémy nepodívat se na Nerty a nerozesmát se, „zatím se schovejte doma. Určitě vás tam nenajdou.“

            „Keathe,“ rozzářil se stařík, hluboce se uklonil a opět zmizel.

            „Keathe?“ zopakoval Aiw, „co to sakra…?“

            Nerty mu ihned odpověděla: „To znamená elfsky něco jako skvělý nápad. Aspoň myslím.“

            „Aha,“ hlesl Aiw a uvědomil si, že už stojí před hostincem. Vešli tedy dovnitř.

Lovci duší seděli kolem dřevěného stolu a o něčem zaujatě diskutovali. Občas se každý z nich napil z poháru či korbelu, které měli před sebou.

            Aiw vešel pomalu dovnitř a Nerty zabouchla. Lovci duší k němu zvedli hlavu. Nerty se posadila vedle svých sourozenců, Aiw mezi Kubose a Slima. Opřel si lokty o stůl, nadechl se a přiznal: „Ledaior je mrtvý.“

            „Jak…?“ vyhrkl okamžitě Kubos a naklonil se blíže k němu, „a…nemáš náhodou nové oblečení?“

            Aiw zaváhal, následně jim všechno popsal. Jak pronásledoval Ledaiora, jak mu vstoupil do hlavy, jak zjistil jen tu jednu větu, jak se změnil, jak Ledaiora zabil…

            „Co je to za větu?“ ozvala se ihned Narcis.

            „Prý je to kouzlo,“ doplnila informaci její sestra, „ale netušíme k čemu je. Jak že to bylo?“

            „Ugg-Dear Sehg,“ zamračil se mladík.

            „Zní to trochu jako elfština,“ poznamenal Kubos, „není to náhodou…?“

            Nerty ho přerušila: „Elfština to rozhodně není. Tohle bude některý ze starších jazyků. V těch se občas objevují ty nejtajemnější struktury.“

            „Musím se jít prospat,“ skočil jim do konverzace Aiw, „jsem opravdu moc unavený.“ Vstal. Lovci duší se na něho podívali. Mladík proto dodal: „Omluvám se, ale teď vám opravdu budu k ničemu. Můj mozek je nějaký…zpomalený.“

            „Dobře,“ přikývl Morsemode, „běž spát. My zatím zkusíme něco vymyslet. Doprovoď ho nahoru, Nerty.“

            Dívka přikývla a vstala od stolu. Její sestra se zamračila, ale nic neudělala. Aiw a Nerty tedy vyšli po schodech a vlezli do pokoje.

            Mladík si vlezl do postele a položil si hlavu na polštář. Nerty si sedla vedle něho, chytila ho za ruku, dala mu pusu na čelo a zašeptala: „Jestli chceš, tak se tu můžu zdržet…“

            „Chci se prospat,“ zavrtěl hlavou Aiw, „promiň…ale opravdu jsem unavený.“

            Nerty přikývla, vstala z postele a odešla pryč. Mladí se přetočil na bok a zavřel oči. Všechny myšlenky se mu točily v hlavě. Přemítal si je pořád dokola. Musel pročistit mysl. Musel usnout…

 

            Stál uprostřed zborceného města. Hořící trosky, mrtvá těla, poničená auta. Rozhlédl se. Tento sen si pamatoval. Už tady byl. Něco však bylo jinak. Něco, co nedokázal pojmenovat.

            „Ugg-Dear Sehg,“ zašeptal a otočil se. Věděl, že tam bude portál do jiného světa. Do samotného pekla. Nechápal ale proč. Podíval se dolů. Tentokrát před portálem nikdo neležel.

            Mladík její tělo překročil a natáhl ruku k portálu. Ta prošla skrz. Vstoupil dovnitř a rázem všechno pochopil. To zlo v něm mu to řeklo. Ugg-Dear Sehg. Viděl to celé. Viděl tu strukturu. Tak zlou, tak nádhernou, tak složitou…

 

            Vzbudil se a rychle se zvedl. Byl udýchaný a zpocený. Zřejmě spal několik hodin. Ostatní Lovci duší už byli také nahoře, ale Aiwa si nevšimli. Opatrně tedy vylezl z postele a došel k nim. Jako první si ho všiml Kubos, který ihned vyhrkl: „Tady je naše Šípková Růženka. Že sis dal ale načas.“

            „Ugg-Dear Sehg je kouzlo na otevření brány do pekla. Na vypuštění démona,“ pronesl k překvapení všech čaroděj, „o to jim jde. Chtějí vypustit některého z démonů.“

            „Jak…jak to víš?“ odfrkla si posměvačně Narcis.

            „Viděl jsem to…“

            „Tak tady mladý čaroděj to viděl,“ ušklíbla se Narcis a svá slova záměrně protahovala, „takže to musíme hned jít a zas to nějak zastavit, že?“

            „Drž už hubu, ségra,“ okřikl ji Morsemode, otočil se na Aiwa a zeptal se: „Jsi si jistý?“

            Aiw přikývl a sedli si vedle Nerty. Morsemode mu podal pohár vody. Mladík ho jedním douškem vyprázdnil a pokračoval: „Musíme je zastavit…nějak.“

            „Mohl bych vás vyrušit?“ otázal se nervózně Hanzill.

            „Řešíme něco hodně důležitého, takže ne,“ pokusila se jej odbít Narcis.

            „Já vím,“ vyhrkl ihned paladin, „ale tohle se týká tématu. Možná vám pomůžu. Pokud je to portál pro démona vyšší úrovně, tak k tomu potřebují několik věcí…co jít po těch věcech? Říct si, co získali? Tím zjistíme, co chtějí přesně udělat.“

            „Tohle by mohlo vyjít,“ připustil Morsemode.

            „Na tohle jsem už starý,“ povzdychl si Aiw a dal si hlavu do dlaní.

            Nerty se usmála a zašeptala mu do ucha: „Goer-teine´na atte. Teine-goer orisé non.“

            „Odněkud tu strukturu mají…“ pravil Morsemode, „takže…ano…Temný grimoár! Vzali jej, aby využili jeho sílu a otevřeli bránu. Krystaly byly jen záminka. To znamená, že potřebují nějaké silné médium…“

            „Proto unesli Kreyuse!“ vyhrkl Kubos, „je přeci empat, ne? Navíc je silný. Nejdřív se ale pokusili unést Aiwa, protože má větší moc. To jim ale nevyšlo.“

            „Co to znamená?“ zeptal se Aiw Nerty. Ani jeden z nich nevěnovali pozornost diskuzi, kterou vedli zbylí Lovci duší. Jednoduše se jim nechtělo.

            „Nejsi starý. Jsi mladý muž,“ přeložila mu větu Nerty, „je to elfsky.“

            „Nezní to tak složitě,“ usmál se Aiw, „nauč mě to.“

            „Ano,“ přikývl Morsemode, „takže jestli chtějí využít Kreyuse jako základ, tak to musí být některý z démonů sedmého stupně.“

            „Goer je být,“ vysvětlovala Aiwovi dívka a stále nevěnovala pozornost konverzaci ostatních, „teine je ty. Na je zápor. Non znamená muž. Orisé je mladý. Atte je starý…“

            „Neblázni. Na to by potřebovali některé ze znamení moci,“ zavrtěla hlavou Verity, „a pokud je nám známo, tak nemají ani krev Gabriela…“

            „Non je muž, jo?“ usmál se Aiw, „a atte starý?“

            „Jo.“

            „…nebo třeba duše tisíců andělů a démonů…“

            „Takže Attenon…“

            „…či dračí srdce, nebo…“

            „…znamená starý muž, nebo-li…“

            „…nebo Satanovu krev,“ dořekl Kubos.

            „…stařík…“ vyhrkl Aiw. Všichni zmlkli. Měli to přímo před očima a neviděli to. Zahrál svoji roli dobře a Lovci duší si příliš pozdě uvědomili pravdu. Azirský krystal maskoval pravou podstatu jeho magie. Věděli kdo, věděli co, věděli jak, ale stále nevěděli kde.

            „Ta proradná svině!“ zaburácel Aiw, vstal, odkopl židli a vytáhl hůlku, „musíme jít!“

            „Ale…“

            „Žádné ale,“ zarazil jej okamžitě Aiw, „já, Kubos, Mors a Nerty se o něho postaráme. Vy ostatní běžte hlídat portál z Exvilles. Pokud se pokusí uniknout, je to jediná cesta ven.“

            „Víš, co děláš, že ano?“ pronesla šeptem Nerty a chytla Aiwa za rukáv. Ostatní už spěšně opouštěli místnost.

            „Doufám,“ zamumlal mladík. Nerty to očividně stačilo a vzápětí oba vyběhli za zbytkem Lovců duší.

            „Musíme ho překvapit,“ pravil Kubos, „vtrhneme tam a ihned zaútočíme. Snad to vyjde.“

            Lovci duší souhlasili a rozeběhli se ulicí. Po asi minutě doběhli k domu. „Připraveni?“ zeptal se Aiw. Všichni přikývli. Mladík tedy zamířil hůlkou na dveře a ty se rozletěly. Okamžitě vběhli dovnitř.

Stařík tam již čekal. V prstech svíral Azirský krystal. „Vítejte,“ pronesl Attenon a pozvedl ruce, „vítejte, Lovci duší.“ Azirský krystal se rozzářil a pukl. Kousíčky dopadly k nohám staříka, který se okamžitě začal měnit. Jeho šedivý plášť ztmavl a vousy a vlasy taktéž. Byly sice stále protkány stříbrem a stále bylo vidět, že je Attenon starý, ale už to nebylo tak razantní, jako to bylo předtím.

„Ty…“ štekl Aiw a pozvedl svoji hůlku, „ty jeden…“

„Jsem to ale skvělý herec, že?“ zasmál se Attenon, „za tohle bych měl dostat Oscara. Konečně jste si to uvědomili. Konečně…“

Aiw už to nevydržel a poslal kouzlo na staříka. Ten ale jen mávl rukou a kouzlo odrazil na zeď, která se při kontaktu s kouzlem roztříštila. Attenon nečekal a vrátil útok. Z jeho ruky vystřelily proud černého kouře.  Aiw s připravenou hůlkou vyčaroval slabé energetické pole. Ostatní tak rychlí nebyli, takže je kouzlo zasáhlo. Morsemode, Nerty a Kubos odletěli dozadu a prorazili zeď.

Mladý čaroděj poslal další z kouzel, ale i to Attenon odrazil a zaburácel: „Dost!“

Aiw zaváhal. Chvějící paži s hůlkou měl stále připravenou, kdyby náhodou Attenon znovu zaútočil. Nestalo se tak. Chvíli na sebe mlčky hleděli. V očích se jim zrcadlila nenávist. Mladík to už nevydržel a vyhrkl: „Co chceš? O co ti jde? Je to další z tvých her?“

„Vše musí být tak, jak on řekl,“ zasyčel Attenon, „ještě není čas.“

„Čas na co?!“ rozčílil se Aiw a hlava jej rozbolela. Uvědomil si, že je to varování. Otočil se doprava, upustil hůlku a obě ruce sevřel kolem dvou tenkých předmětů. Kolem šípů. Ty však byly tři.

Náraz do hrudi, exploze černé magie, náraz do zdi, tenké zdi, prach, čerstvý vzduch na ulici, dopad na záda. Další dávka šípů. Tentokrát se ale Aiw přetočil na bok a spršce se vyhnul. Vedle sebe viděl několik spojených prken. Rychle je sebral. Včas, neboť se do dřeva zabořilo opět několik šipek. Aiw odhodil štít, zvedl se, rozhlédl se a spatřil Moriela Mortena.

„Skoncuj to s ním,“ přikázal tiše Attenon a vyšel na hlavní ulici. Moriel se usmál a vytáhl dva krátké meče. Odrazil se směrem k Aiwovi a začal máchat ostřím. Aiw se přikrčil, přesto cítil, jak mu čepel prolétla těsně kolem tváře. Až moc těsně. Chtěl se postavit, ale Moriel jej nakopl do hrudníku, takže mladík ztratil rovnováhu a narazil do zdi. Ihned se napřímil a hleděl na Moriela.

„Dneska tě zabiju,“ usmál se zlověstně vrah. Aiw mu oplatil poznámku nenávistným pohledem a vytáhl katanu. Následně se rozeběhl a rozmáchl, ale Moriel podjel pod jeho zbraní a udeřil Aiwa do boku. Mladík udělal piruetu a kupodivu opět dopadl na nohy. Přetočil si meč, otočil se a zavřel oči. Snažil se dostat do Morielovi mysli, ale nešlo to. Viděl tam temnotu. Viděl tam změnu. Viděl tam Attenona.

 

Na ulici byl, kromě tří bezvládných těl Lovců duší, také početný zástup členů Řádu krve. V jejich čele stála Lanisha a rozmlouvala s vysokým plešatým mužem v červené róbě.

„Musíme jít,“ oznámil Attenon, když vyšel ze dveří.

Lanisha přikývla a řekla plešatému muži: „Postarej se o ně, Vectisi. Když se pokusí utéct, zabij je.“

Attenon prošel kolem ženy a vyrazil ulicí směrem k portálu. Lanisha jej pomalým krokem následovala spolu s asi deseti členy svého řádu.

V tom se ozval výstřel a kulka proletěla těsně kolem Attenona. Ten se otočil a spatřil Nerty, která se zvedala. Členi Řádu krve na ní namířili hůlky, ale Attenon zvedl ruku a křikl: „Ne! Ještě ne!“ Následně se otočil na Lanishu a zašeptal ji: „Ty ji běž zabít.“

Lanisha přikývla, vytáhl hůlku a namířila na Nerty se slovy: „Vzdej se a bude to míň bolet.“

„Jdi někam,“ odsekla Nerty. Lanisha se usmála a vyslala rudé kouzlo. To ale nedorazilo k cíli, neboť bylo zablokováno zeleným ohněm. To se právě zvedal Kubos.

 Lanisha ustoupila o krok dozadu a přikázala: „Na co čekáte! Zabijte je!“

 

            Katana prosvištěla vzduchem, ale Moriel byl stihl uskočit a udeřit Aiwa do tváře. Mladík vyplivl krev a chystal se k dalšímu pokusu. Kolem ucha mu ale prosvištěl šíp. Otočil se a spatřil dva mladé muže. Jeden v ruce držel luk a druhý krátký meč.

            „Bratři!“ zvolal radostně Moriel, „jdete mi pomoci s touto špínou?“

            „Ne, Morieli,“ odpověděl mu mladík s lukem, „jdeme…jdeme tě zabít. Zradil si náš řád…Zaprodal si se tomu temnému muži…“

            Moriel si zasmál. Byl to krutý a ledový smích. Následně řekl: „Fajn. Zabiju vás všechny.“

            „Tři proti jednomu?“ ušklíbl se pochybovačně Aiw, „asi si hodně věříš, co?“

            „Dva,“ opravil jej mladík s mečem, „ty se do toho nepleť.“

            Aiw přikývl a vyrazil na hlavní ulici. Moriel se otočil na Sarakela a Arkaellia. Připravil si své nože a pravil: „Nemůžete mě porazit. Jsem mocnější, než vy dva.“

            „Když myslíš,“ štěkl Sarakel, napnul luk a vystřelil. Moriel se šípu vyhnul a rozeběhl se proti svým bratrům.

           

            Vectis vyslal ze své hole kouzlo, ale Kubos se mu vyhnul a vyčaroval ohnivou kouli. Ta svůj cíl minula.

            Zprava přicházeli další dva nepřátelé. Kubos se k nim chtěl otočit, ale někdo si předně stoupnul a tyčí je srazil k zemi. To se probral Morsemode.

            „Postarej se o toho čaroděje,“ přikázal mu ihned Anarenes, „já si vezmu ten zbytek.“

            „Vždycky musíš mít víc, co?“ zasmál se Kubos a poslal další kouzlo na Vectise.

To už kolem nich probíhal Aiw. Nevšímal si bojujících, mířil rovnou k portálu. Musel zastavit Attenona.

            Zrovna probíhal kolem Nerty, která znovu vystřelila na Lanishu. Tentokrát ji zasáhla do její kovové masky. Ozvalo se cinknutí a kulka dopadla na zem. Lanisha se zamračila a vystřelila z hůlky kouzlo, které vyrazilo Nerty pistoli.

            Lovkyně duší neváhala, rozeběhla se, vyskočila a vytáhla své dva meče. Kopem vyrazila Lanishe hůlku a sekla jí do masky. Odletělo několik jisker. Lanisha vytáhla nůž a další ránu blokovala.

           

            Arkaellius spadl na zem. Držel si tvář, na které měl hlubokou řeznou ránu. Moriel stál nad ním a chystal se ho dorazit.

            „Prosím,“ vzlykl Arkaellius, „bratře.“

            Než stačil Moriel něco udělat, hrudníkem mu projel šíp. Zatvářil se překvapeně. Pohlédl na Sarakela a padl na kolena. Arkaellius se mezitím zvedl, vyrval Morieli z ruky nůž a rozmáchl se. 

            Krev z krkavice vystříkla přes metr daleko a dopadla nejen na zem, ale i na zdi. Nebyla rudá, byla černá. Moriel ještě zašeptal: „Omlouvám se.“ Následně se svalil na podlahu. Sarakel k nim doběhl a sklonil luk. V očích měl slzy. Stejně jako je měl Arkaellius.

 

            „Stát!“ zavelel Attenon a pohlédl na skupinu lidí, která stála před portálem.

            V jejich čele byl Wick Dung. Ve tváři měl svůj typický úsměv a v ruce držel Thomsona. Odkašlal si a řekl: „Nemáš šanci, Attenone.“

            Stařík se usmál a zasyčel: „Vážně jsi tak naivní, Wicku? Myslíš, že mě vy zastavíte?“

            Wick neodpověděl a namířil. Attenon byl rychlejší. Vyslal proud černého kouře přímo na Wicka. Ten však uskočil, udělal kotrmelec a zahájil palbu. Attenon vyčaroval štít a kulky se do něho pohltily. Zpoza štítu ještě křikl: „Útok!“

           

            Rudá záře a proud zeleného ohně do sebe narazily. Kubos svíral pevně svoji hůlku, která se nepatrně chvěla. Vectis měl strach v očích. Pod tíhou magie totiž klesal na kolena. Zelený oheň se přibližoval ke krystalu na jeho holi. Dřeva začalo praskat. Rána.

Hůl se rozlomila přesně uprostřed a zelený plamen zasáhl Vectise do tváře. Čaroděj se svalil na zem a pokusil se sebrat zbytky svojí hole, ale Kubos zavrčel: „Ani to nezkoušej, hajzle.“

Vectis zvedl hlavu. Kubos stál přímo nad ním a mířil mu do tváře hůlkou. „Já…já…“ zakoktal, ale na nic víc se nezmohl.

„Půjdeš hezky se mnou,“ pravil Kubos. V tom mu proletěly dva rudé paprsky těsně kolem ucha. Otočil se. Dva členi Řádu krve se k němu blížili.

Toho využil Vectis. Popadl zbytky hole, a než Kubos stačil zareagovat, udeřil Vectis krystalem do své dlaně a rozplynul se.

Kubos se otočil na nově příchozí nepřátele, ale ti se náhle rozletěli. Za nimi stál Morsemode. Těžce oddychoval, pramínky vlasů mu spadaly do čela, přesto se s úšklebkem zeptal: „Kde máš toho čaroděje?“

„Kdybys chodil včas, tak by byl tady,“ zamračil se Kubos, „stejně to byl jen poskok. Tak pojď, najdeme ostatní.“ Morsemode přikývl a oba mladíci se vydali k portálu.

 

Wick Dung zastřelil jednoho nepřítele a dál běžel k Attenonovi. Zpoza jeho štítu vyrazil další člen Řádu krve. I ten se však svalil pod dávkou z Thompsona. Zbývaly dva metry, metr, Wick zvedla zbraň.

Attenonův štít se změnil v kouli a zasáhl Wickovu zbraň, která se při kontaktu s kouzlem rozpadla.  Dung šáhl pro nůž, ale Attenon zvedl ruku a dotkl se Wickova hrudníku. Ten se zastavil a hlesl: „Do…“

Ruce se mu sami rozpřáhly, černý kouř mu vyletěl z očí, z úst, jeho žíly zčernaly, křičel bolestí a utrpením. A najednou byl pryč.

„Néééé!“ zaburácel někdo. Attenon se otočil. Asi dvacet metrů za ním stál Aiw. Attenon poslal kouzlo, ale Aiw jej odrazil a vyslal své vlastní. Attenon opět vyčaroval štít, ale ten se při nárazu s Aiwovým kouzlem rozpadl.

Attenon se rozhlédl. Nalevo od něho byly dveře. Vyrazil do nich. Aiw se rozeběhl za ním a vběhl také to domu. Ze stropu padal prach. Attenon musel být už v druhém patře. Vyrazil ke schodům.

Attenon stál u okenního parapetu a chystal se skočit z okna. Aiw poslal kouzlo, ale to proletělo na Attenonovou hlavou. Mladík se tedy rozeběhl k parapetu. Stařík stál dole a mířil hůlkou na dům.

Ze špičky hůlky vyletěl černý kouř a zasáhl barák. Aiw skočil z okna a padal k zemi. Dům explodoval a náraz byl tak silný, že odhodil Aiw na stranu. Mladík dopadl na zeď protějšího domu a z výšky čtyř metrů dopadl na záda. Vyrazil si dech a měl pocit, že si zlomil žebro. Převalil se na bok, ale Attenon jej ještě nakopl do tváře a utíkal zpět k portálu.

Na hlavní ulici se zastavil a sledoval, jak Lovci duší bojují s členy řádu krve. Pomalým, bezstarostným krokem došel k portálu a obrátil se na bojující se slovy: „Dnes poznáte moji moc, zítra sílu Legie zla.“

 Následně namířil na strop Exvilles a vyslal kouzlo. Krystaly, které nad městem levitovaly, začaly padat dolů. Narážely do baráků, rozbíjely se o ulice. Attenon sledoval, jak se celé město pomalu noří do temnoty. Pozvedl opět hůlku a vyslal několik proudů temného kouře. Ten začal narážet do nejrůznějších domů, které při kontaktu s ním okamžitě vybuchovaly.

„Nech toho!“ zaburácel Aiw. Vycházel právě z uličky a držel se za bok.

Attenon se jen usmál a vkročil do portálu. Aiw přeskočil jeden ze spadlých krystalů a vyrazil za staříkem. Už natahoval ruku k Isabelinu zrcadlu, ale to vzápětí prasklo a rána odhodila mladíka stranou. Svalil se dva metry před ním. Všechno bylo ztraceno. Attenon unikl.